František Matula byl narozen v roce 1953 v Kyjově. Ječlenem Sdružení malířů Podblanicka ve Vlašimi. Ve své tvorbě byl ovlivěn setkáním s lidovou malířkou Jiřinou Spurnou a přátelstvím s malíři Josefem Krejčiříkem, Janem Soukupem, Karlem Valtrem, Bedřichem Budilem a Zbyškem Sionem. Dalším velkým přínosem pro Františka Matulu a jeho tvorbu bylo celoživotní přátelství vzniklé v 80. letech minulého století s básníkem Ludvíkem Kunderou. Tvorba Františka Matuly se nese ve dvou vzájemně proplétajících se liniích. Na jednu stranu jde o lyrickou abstrakci a na druhou stranu o krajinomalbu s prvky animismu a fantaskna. Krajina je často zpodobněna v náznacích výraznými barevnými tóny, které jí dávají až snivý nádech. Jeho náměty mají často několik obrazových variant, jako doklad hledání toho nejlepšího výrazu. V posledních letech se František Matula zabývá rovněž náměty z okolí svého bydliště – vodní nádrže Želivka, která ho evokuje k návratu až k jakési prakrajině. Jeho obrazy jsou rovněž inspirovány příběhy z básní a literárních předloh například od Jakuba Demla, Ludvíka Kundery či R. M. Rilkeho a dalších. Nejčastější technikou Františka Matuly je akryl na sololitu, plátně a dřevě.